20 Nejlepší básně na Valentýna

Nosím tvé srdce s sebou (nesu ho v sobě

mé srdce) nejsem bez něj (nikde).

jdu, ty jdi, má drahá; a cokoli se udělá

jen mnou to děláš, miláčku)

Obávám se, že

žádný osud (protože ty jsi můj osud, má milá) nechci

žádný svět (pro krásný jsi můj svět, můj pravý)

a jsi to ty, co měsíc vždy znamenal

a cokoli bude slunce vždy zpívat, jsi ty

zde je nejhlubší tajemství, které nikdo nezná

(zde je kořen kořene a pupen pupenu

a nebe nebe stromu zvaného život; která roste

výše, než může duše doufat nebo mysl skrýt)

a to je ten zázrak, který drží hvězdy od sebe

nosím tvé srdce (nesu ho ve svém srdci)

Jak tě miluji? Nech mě počítat způsoby.

Miluji tě do hloubky, šířky a výšky

Moje duše může dosáhnout, když se cítím mimo dohled

Pro konce Bytí a ideální Milost.

Miluji tě na úroveň každého dne

Nejtichší potřeba, slunce a světlo svíček.

Miluji tě svobodně, jako lidé usilují o právo;

Miluji tě čistě, jak se odvracejí od Chvály.

Miluji s vášní, kterou používám

Ve svých starých smutcích as vírou mého dětství.

Miluji tě láskou, kterou jsem jakoby ztratil

S mými ztracenými svatými, miluji tě dechem,

Úsměvy, slzy celého mého života! – a pokud Bůh zvolí,

Pojď pomalu, Edene

Rty na tebe nezvyklé.

Stydlivě, popíjej své jasmíny,

Jako omdlévající včela,

Dosáhl pozdě ke své květině,

Kolem její komory hučí,

Počítá své nektary – svítí,

A ztrácí se v balzámech

Před tou hodinou jsem nebyl zasažen

S láskou tak náhlou a tak sladkou,

Její tvář rozkvetla jako sladká květina

A úplně mi ukradl srdce.

Můj obličej zbledl jako smrtelně bledý,

Moje nohy odmítaly odejít,

A když se podívala, co jsem mohl nemoct?

Zdálo se, že můj život a všechno se změnilo v hlínu.

A pak se mi krev nahrnula do obličeje

A docela mi vzal zrak,

Kolem toho jsou stromy a keře

Vypadalo to na půlnoc v poledne.

Neviděl jsem jedinou věc,

Slova z mých očí začala –

Mluvili jako akordy ze struny,

A krev mi hořela kolem srdce.

Jsou květiny zimní volbou?

Je v posteli lásky vždy sníh?

Zdálo se, že slyší můj tichý hlas,

Ne, láska k poznání.

Nikdy jsem neviděl tak sladký obličej

Jak jsem stál předtím.

Mé srdce opustilo svůj příbytek

A už se nemůže vrátit.

Chci být tvůj vysavač

dýchat tvůj prach

Chci být tvůj Ford Cortina

Nikdy nezreznu

Pokud máte rádi kávu horkou

nech mě být tvou konvicí na kávu

Zavolej ty střely

Chci být tvůj

Chci být tvoje pláštěnka

pro ty časté deštivé dny

Chci být tvůj vysněný člun

když chceš odplout

Nech mě být tvým plyšovým medvídkem

vezmi mě kamkoli s sebou

je mi to jedno

Chci být tvůj

Chci být tvůj elektroměr

nedojdou mi

Chci být elektrický ohřívač

bez toho ti bude zima

Chci být tvým nastavovacím krémem

drž své vlasy v hluboké oddanosti

Hluboký jako hluboký Atlantský oceán

tak hluboká je moje oddanost

Mohl bych si vzít harlemskou noc

a omotat se kolem tebe,

Vezmi neony a udělej korunu,

Jeďte autobusy Lenox Avenue,

Taxíky, metro,

A pro vaši milostnou píseň ztlumte jejich dunění.

Vezmi Harlemovo srdce,

Udělej bubnování,

Dejte to na desku, nechte to vířit,

A zatímco posloucháme, jak to hraje,

Tancuj s tebou až do dne...

Tancuj s tebou, má sladká hnědá harlemská dívko.

Chodí v kráse, jako noc

Bezmračné podnebí a hvězdné nebe;

A to nejlepší z tmavého a světlého

Seznamte se v jejím pohledu a jejích očích;

Takto zjemnělý k tomu něžnému světlu

Což nebe až křiklavý den popírá.

O jeden odstín více, o jeden paprsek méně,

Napůl narušil bezejmennou milost

Která se vlní v každém havraním prameni,

Nebo jemně zesvětlí její tvář;

Kde se vyjadřují myšlenky klidně sladké,

Jak čisté, jak drahé je jejich obydlí.

A na tu tvář a na to čelo,

Tak jemný, tak klidný, a přesto výmluvný,

Úsměvy, které vítězí, odstíny, které září,

Ale vyprávěj o dnech strávených v dobrém,

Mírová mysl se vším dole,

Srdce, jehož láska je nevinná!

Milovat tě je jako jíst chleba namočený v soli,

jako když se v noci probouzíte s horečkou

a přiložil jsem ústa k vodovodnímu kohoutku,

jako otevření těžkého neoznačeného balíku

dychtivě, šťastně, opatrně.

Milovat tě je jako letět nad mořem

poprvé jako pocit, že se setmí

jemně nad Istanbulem.

Milovat tě je jako říkat "Jsem naživu."

Vznešený chladivý vánek

Uvolněte horké dusné okamžiky.

Vosk a ubývá proti proudu

Odpusťte, pod měkkým měsíčním světlem.

Přechází přes nás jako bouře

Vnímejte pauzu vzrušení.

Pohybující se vlnky v proudu

Naděje, v mělčinách temnoty.

Nádhera dešťových kapek

Poslouchejte ztracené chvíle.

Přetrvává pád z mola

Vychovávat, radost z víry.

Pád do propasti

Dýchejte, vzestup a pád emocí.

Než jsem tě miloval, lásko, nic nebylo moje:

Kolísal jsem mezi ulicemi

Objekty:

Na ničem nezáleželo ani nemělo jméno:

Svět byl stvořen ze vzduchu, který čekal.

Znal jsem pokoje plné popela,

Tunely, kde žil měsíc,

Drsné sklady, které vrčely „ztrať se“,

Otázky, které trvaly v písku.

Všechno bylo prázdné, mrtvé, němé,

Padlý opuštěný a zchátralý:

Nepředstavitelně cizí, to všechno

Patřil někomu jinému - nikomu:

Do vaší krásy a vaší chudoby

Podzim plný dárků.

Miluji tě

Nejen za to, čím jsi,

Ale za to, co jsem

Když jsem s tebou.

Miluji tě,

Nejen za co

Udělal jsi ze sebe,

Ale k čemu

Děláte si ze mě.

Miluji tě

Pro mou část

Že vyvedete;

Miluji tě

Za položení ruky

Do mého nahromaděného srdce

A přecházet

Všechny ty pošetilé, slabé věci

Že si nemůžeš pomoct

Matně tam vidět,

A za vytažení do světla

Všechny ty krásné věci

Že se nikdo jiný nepodíval

Docela dost daleko k nalezení

Miluji tě, protože jsi

Pomáhají mi dělat

Ze dřeva mého života

Ne hospoda

Ale chrám.

Mimo práce

Z mého každého dne

Žádná výtka

Ale píseň.

Miluji tě

Protože jsi to udělal

Více než jakákoli víra

Mohl to udělat

Aby mi bylo dobře.

A víc než jakýkoli osud

Mohl to udělat

Aby mi udělal radost.

Dokázali jste to

Bez doteku,

Beze slova,

Bez cedulky.

Dokázali jste to

Tím, že jsi sám sebou.

Možná je to ono

Být přítelem znamená,

Po všem.

Přísahám, od té doby, co jsem viděl Tvou tvář,

celý svět je podvod a fantazie

Zahrada je zmatená tím, co je listí

nebo kvést. Roztěkaní ptáci

nemůže rozeznat ptačí zrno od léčky.

Dům lásky bez omezení,

přítomnost krásnější než Venuše nebo Měsíc,

krása, jejíž obraz naplňuje zrcadlo srdce.

Ti, kteří milují nejvíc,

Nemluv o jejich lásce,

Francesca, Guinevere,

Deirdre, Iseult, Heloise,

Ve voňavých nebeských zahradách

Mlčte nebo mluvte, pokud vůbec

O křehkých nedůležitých věcech.

A žena, kterou jsem znal

která od mládí milovala jednoho muže,

Proti síle osudů

Bojovat v ponuré pýše

Nikdy o této věci nemluvil,

Ale náhodou jsem slyšel jeho jméno,

Podívej se, drahá Lásko, přes nažloutlé písky,

A zaznamenejte setkání slunce a moře;

Jak dlouho se líbají na dohled všech zemí,

Ach! déle, déle my.

Nyní, v rudém ročníku moře rozpouští slunce

Jako egyptská perla rozpuštěná v růžovém víně

A Kleopatřina noc pije, vše je hotovo,

Lásko, vlož svou ruku do mé.

Vystupte, sladké hvězdy, a utěšte nebeské srdce,

Záblesk, vy vlny, kulaté jinak neosvětlené písky;

Ach noc! rozveďte naše slunce a nebe -

Nikdy naše rty, naše ruce.

Dnes jsme povinni být romantici

A myslete na dalšího valentýna.

Známe pravidla a oba jsme pedanti:

Dnes je den, kdy musíme být romantičtí.

Naše láska je stará a jistá, ne nová a zběsilá.

Víš, že jsem tvůj a já vím, že jsi můj.

A když jsem to řekl, připadal jsem si romantický,

Moje nejdražší lásko, má milá valentýno.

Láska stačí: i když svět ubývá,

A lesy nemají jiný hlas než hlas stěžování,

I když je obloha příliš tmavá na to, aby ji objevily matné oči

Pod tím kvetou zlaté poháry a sedmikrásky,

I když jsou kopce stíny a moře temným zázrakem,

A tento den zahalte závoj přes všechny překonané skutky,

Jejich ruce se však nebudou třást, jejich nohy se nezakolísají.

Prázdnota neunaví, strach se nezmění

Tyto rty a tyto oči milovaného a milence.

Mám tě přirovnat k letnímu dni?

Jsi krásnější a střídmější.

Drsné větry otřásají milými květnovými poupaty,

A letní pronájem má příliš krátké datum.

Někdy příliš horké nebeské oko svítí,

A často je jeho zlatá pleť ztmavená;

A každý veletrh od veletrhu někdy klesá,

Náhodou, nebo měnící se kurz přírody, neořezaný;

Ale tvé věčné léto nevybledne,

Ani ztratit vlastnictví toho, co dlužíš,

Ani se nebudeš chlubit smrtí, odpočívej v jeho stínu,

Když jsi ve věčných liniích k Času, rosteš.

Dokud mohou muži dýchat nebo oči mohou vidět,

Tak dlouho žije tohle a tohle ti dává život.